Čeští handicapovaní sportovci na letošní paralympiádu v Londýně pojedou.

Poslední dobou mě řada přátel, fanoušků a kamarádů bombardovala se stále stejnou otázkou: "Jak je to s tou Paralympiádou v Londýně, pojedete?"

Konečně můžu dát relevantní odpověď. Funkcionáři se, alespoň na zásadních věcech dohodli a podepsali tzv.memorandum.

Z Bonnu, ústředí IPC (Mezinárodní paralympijský výbor) následovala velmi rychle důležitá reakce - Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) dne 23.2. s okamžitou platností zrušil suspendaci Českého paralympijského výboru (ČPV), ke které přikročil v loňském roce kvůli dlouhodobým sporům v českém paralympijském hnutí.

Tak, jestli mě letos zase někdo nesrazí a forma nepůjde úplně do kopru...snad se dočkám :-)

Is the end of one-legged cyclists approaching?

Already since a number of years I have been associated with the Paralympic peloton. Up to 2010, the category in which I have competed was marked by the abbreviation LC3, and the major cyclists of this category were competitors with one of their lower limbs amputated above the knee. It has always been obvious that it is not acceptable to have a disproportionately high number of categories. For this reason, the specification of LC3 could include also cyclists with a disability that limits them in a similar way like us, the one-legged.
And here, the sticking point begins which I want to mention. A corps of classifiers decides about in which category the handicapped sportsman should compete. Each Paralympic sport has its own classification physicians who, in some cases, literally decide on the career of a sportsman. If the sportsman’s handicap occurs on the edge between two categories, the inclusion in the category with greater disability may be the alpha and omega of future results.
It was just in 2010 when a tightening of belts in the cycle categories was experienced. Categories with physical and spastic disabilities were merged, and 5 new created. I dare to say that categories with the hardest handicap C1 and C2 suffered most from the merger. Thanks to my clear disability, I have a so called classification for life. Especially for cyclists with spastic disabilities, certain shifts in the state of disability can occur. Someone finds his/her handicap improved, someone is getting worse. Therefore, some cyclists proceed in different categories. In the category I ride, C2, the supply of two-legged cyclists is obvious. The last classification before the recent Track World Cup proved it. In my category, almost a half of the field at the start of each discipline was two-legged. Which is absolutely fatal at the start of track disciplines - 3km and above all 1 km. To start a heavy track transfer with one leg or with two and not to mention the start from the saddle (the racer is able to stand on the pedals) - it is a damn difference!
I was not yet fit enough following my last year’s injury to be able to fight for the medals at the WC in February, but even the last year's world record holder didn’t get the gold... Surprisingly, the winners were two two-legged cyclists...
As I already mentioned cycling with a disability can’t be completely fair, but it should be about similar disabilities and, therefore, about similar opportunities and chances.

Blíží se konec jednonohých cyklistů?

Už pěknou řádku let se pohybuji v paralympijském pelotonu. Do roku 2010 se kategorie, ve které závodím označovala zkratkou LC3 a zásadními cyklisty této kategorie byli závodníci s nadkolenní amputací jedné dolní končetiny.Vždy bylo zřejmé, že není únosné, aby kategorií bylo neúměrně mnoho.Z tohoto důvodu bylo vymezení kategorie LC3 takové, aby v ní mohli závodit i cyklisté s handicapem, který je omezuje podobně jako nás jednonohé.
A tady začíná kámen úrazu, o kterém se chci zmínit. O tom, ve které kategorii bude handicapovaný sportovec soutěžit rozhoduje sbor klasifikátorů. Každý paralympijský sport má své klasifikační lékaře, kteří v některých případech doslova rozhodují o kariéře sportovce. Je-li handicap sportovce na hraně mezi dvěma kategoriemi, může být zařazení do kategorie s větším postižením alfou a omegou budoucích výsledků.
Právě od roku 2010 nastalo utažení opasků cyklistických kategorií. Sloučily se kategorie s tělesným a spastickým postižením a vzniklo 5 nových. Dovolím si tvrdit, že nejvíce na sloučení doplatili kategorie s nejtěžším postižením C1 a C2. Já díky svému jasnému handicapu mám tzv. klasifikaci na doživotí. Především u cyklistů se spastickým postižením však dochází k určitým posunům ve stavu postižení. Někomu se handicap zlepšuje, někomu zhoršuje. Proto někteří cyklisté postupují různými kategoriemi. V kategorii, kterou jezdím, C2 je přísun tzv. dvounohých cyklistů naprosto zřejmý. Poslední klasifikace před právě proběhlým dráhovým MS je toho důkazem. V mé kategorii bylo na startu každé z disciplín skoro polovina pole dvounohá. Což při pevném startu dráhových disciplin - 3km a především 1km je naprosto fatální. Rozjet těžký dráhový převod s jednou nohou, nebo dvěma a to už nemluvím o startu ze sedla (závodník je schopný se postavit do pedálů) je sakra rozdíl!
Já jsem ještě po loňském úrazu nebyl natolik v kondici, abych se mohl na únorovém MS prát o medaile, ale ke zlatu se nedostal ani loňský světový rekordman...vítězi se kupodivu stali dva dvounozí cyklisté...
Jak jsem se již zmínil cyklistika s handicapem nemůže být naprosto spravedlivá, ale měla by být o podobných handicapech a tudíž o podobných šancích.

Dráhové MS v L.A. první krok k Londýnu

Foto ČATHS - Soňa Ježková

Michal Stark se vrátil z Mistrovství světa v dráhové cyklistice. Jak se dalo předpokládat, nenastal zázrak a Michal ještě zdaleka není ve špičkové formě. Podzimní pauza způsobená již známou nehodou při které Michala srazil nepozorný řidič, znamenala nejdelší tréninkové manko v jeho kariéře! I když se Michal více než dva měsíce už naplno připravoval, vše se dohnat nepodařilo. Přesto především jeho 7.místo ve stíhacím závodě, v nejlepším čase sezóny je solidním výsledkem. Mimo jiné znamená i tzv. nominovatelné umístění do osmého místa v první polovině výsledkové listiny. Vysloveně nepovedeným byl Michalův start v jeho slabší dráhové disciplíně, pevném kilometru. Z 11.místa byl Michal po závodě velmi rozladěný. Michala po závodech uklidňoval trenér Viktor Zapletal s tím, že je potřeba být trpělivý a brát šampionát jako cestu k hlavnímu vrcholu sezóny - Paralympiádě v Londýně.
Michal k mistrovství sám uvádí: "Před světovým šampionátem jsem si dal svůj osobní cíl - dostat se do nejlepší čtyřky ve stíhačce. K tomuto umístění mi pár sekund chybělo. S časy, které jsem zajížděl před úrazem bych měl jistý bronz. Je pravda, že se v L.A. sešlo několik aspektů, které se na mém výkonu podepsaly. Kromě zásadní věci, tréninkového deficitu, jsem udělal několik technických změn na kole, které si ještě nesedly. S losangelskou dráhou jsem se nemohl porovnat a měl jsem během závodů pocity jako začátečník - můj "pověstný start", na kterém jsme hodně zapracovali byl opět ten tam a navíc jsem se nemohl srovnat na černé lajně. Přičemž je urovnaná jízda mojí předností. Paradoxně co vycházelo na motolské 150, tak na 250 vůbec nešlo...Pevně věřím, že mi poznatky z těchto závodů pomůžou do další přípravy!"

Foto ČATHS - Soňa Ježková

Foto ČATHS - Soňa Ježková

Drahove MS 2012 Los Angeles - Startovka

Drahove MS 2012 Los Angeles - Program

Michal je v L.A.,ale zatim bez zavazadel

Ilustrační foto

.. ta se někde zatoulala během mezipřistání v Amsterodamu. Michal má jen telefon, nabíječku a tretru, kterou vozí jako talisman vždy v příručním zavazadle ....

Na zavazadla včetně  kol se čeká ...

Michal odlétá do Los Angeles na dráhovém Mistrovství světa

Velodrom v Motole_foto Michal Červený

Michal pátečním dráhovým tréninkem zakončil velmi intenzivní reprezentační přípravu na první vrchol letošní sezóny. V pondělí totiž odlétá spolu s celým repre výběrem do USA na dráhové Mistrovství světa. Hostitelem letošního mistráku je velodrom v Los Angeles.
 „Michal už je zcela v pořádku po úraze, který mu zabránil startovat na silničním mistrovství světa. V tréninku jezdí výborně, byl bych velmi spokojený s umístěním v elitní pětce.“ hodnotí šance Michala Starka reprezentační trenér Viktor Zapletal.

10.února čeká Michala jeho elitní disciplína, stíhací závod na 3km a hned další den se pustí do kilometru s pevným startem.

Beseda v Dolních Počernicích

Beseda v Dolních Počernicích

Na návštěvě v pěstounské rodině u Krutilů

V lednu jsem navštívil s ředitelkou projektu Sen Ludmilou Zachovou rodinu s pěstounskou péčí u Krutilů v Lysé nad Labem.

Návštěva v této skvěle fungující velké rodině byla o to zajímavější, že se jí zúčastnily i zástupkyně významného partnera sdružení Ano,ano a především projektu Sen, firmy TNT. Paní Eva Yildirim, která má ve firmě na starost projekty spojené se sociální zodpovědností a paní Zubrová z ekonomického oddělení jako zástupkyně konkrétních dárců rekrutujících se ze zaměstnanců firmy TNT.

Rodina Krutilů čítala v době naší návštěvy deset členů. Mnohé z dětí této rodiny se potýkali nejenom s nefungující rodinou, ale i dalšími fyzickými a psychickými problémy. S tím vším jim nová rodina pomáhá a to velmi zdařile.

Setkání v rodině Krutilových proběhlo velmi neformálně v přátelském prostředí. Paní ředitelka Snu paní Zachová  dětem předala darovací certifikáty a hlavně konkrétní dary, respektive splněné sny! Některé z nich předali za zaměstnance firmy TNT a pana ředitele firmy i paní Zubrová a paní Yildirim.

Rád jsem si s dětmi popovídal nejenom o mém sportování, ale probrali jsme  i sporty a koníčky, strasti a radosti dětí.