Michal Stark: PF2011

Michal u ministra

Foto: Lukáš Thun

Těsně před Vánocemi  se Michal zúčastnil na pozvání ministra školstvi, mládeže a tělovýchovy pana Josefa Dobeše setkání úspěšných sportovců - medailistů roku 2010. V krásných prostorách Kaiserštejnského sálu mu předal pan ministr zlatý odznak a od sponzorů akce několik pozorností. Na akci, kterou moderoval Štěpán Škorpil ( "Myslím,že je jediným novinářem, který si pamatuje, že jsem kdysi závodně lyžoval..." pozn. Michala Starka), se sešla většina významných sportovních osobností našeho současného sportu (Barbora Špotáková, stříbrné basketbalistky...), ale i některé legendy jako je paní Čáslavská a paní  Zátopková.

Vánoční koncert Kienbaum

V předvánočním čase jsem byl pozván jedním ze svých partnerů,

společností Kienbaum, na koncert Talichova komorního orchestru.
V Lichtenštejnském paláci jsem si s nadšením poslechl Mozarta, ale i
Janáčka. Na snímku spolu s Janem Talichem a ředitelem společnosti
Kienbaum, panem Petrem Hruškou.

Michal Stark

Foto: Dan Šimpach 

Michal Stark druhý v anketě o nejoblíbenějšího závodníka

Zajímavého úspěchu dosáhl Michal v anketě o nejoblíbenějšího závodníka pořádaného Českým svazem cyklistiky. V nabité konkurenci, kde nechyběli ani Zdeněk Štybar, Jaroslav Kulhavý či Roman Kreuziger, skončil s minimální ztrátou druhý za Tomášem Slavíkem.

Medaile z Evropského poháru

Bronz z MS v Kanadě

Ve frankofonní části Kanady, 250km nad Quebecem jsem startoval na MS v silniční cyklistice para.Městečko Baie-Comeau se nachází u řeky Sv.Vavřince, která je zálivem Atlantského oceánu. Místní se pořadatelství zhostili s náležitým nasazením a připravili znamenitý šampionát s neuvěřitelnou atmosférou!

Pro časovku i silniční závod vytyčila UCI stejnou trať s velmi náročným profilem, přičemž především druhé dvoukilometrové stoupání prověřilo výkonnost závodníků.

Nejdříve jsem nastoupil do časovky jednotlivců na 22,8km. Vyhecován prostředím a reprezentačním trenérem, který v doprovodném vozidle přišel o hlas, jsem zajel výkon na hranicích svých možností. Teprve na dopingové kontrole jsem se dozvěděl, že můj výsledný čas stačil na bronzovou medaili! Podlehl jsem pouze mistrovi světa Italu Macchimu a Francouzovi Thirionetovi.

Bohužel jsem hned po závodě doslova ztvrdnul na dopingové kontrole. Po několika hodinách, kdy jsem měl problém s odevzdáním vzorku – prostě to nešlo – jsem se dostal na hotel až v půl deváté večer. Celé odpoledne jsem strávil o jedné noze, bez nutné regenerace po závodě. Jak podotkl sportovní manager Mirek Kundera, přípravu jste zvládli dobře, ještě budete muset s Krtkem (trenér Josef Kratina) doladit to vyměšování (použil jiný výraz).

Hned následující den jsem nastoupil na start silničního závodu na necelých 60km. UCI vymyslela nový, nejenom podle mě nepovedený systém. Do závodu odstartovala naše kategorie (C2) především jednonohých cyklistů spolu s dalšími dvěma skupinami dvounohých závodníků (C1,C3).Závod dostal hned od prvních metrů naprosto jinou režii a tempo. Přesto, že jsem si dával od startu a dojížděl peloton za každým horizontem, vydržel jsem. Ve druhém kole jsem se po ataku španělského cyklisty Eckharta ocitnul v úniku pětičlenné skupiny. Ve třetím nás dolétla trojice dvounohých cyklistů a ještě jsme zrychlili. Bohužel necelé 4km před cílem, na zlomu posledního stoupání jsem nezachytil další z ataků a chytil díru. Do cíle jsem spolu s Němcem Grafem dorazil kousek za naší skupinou na 5.místě (neoficiálně ze všech třech kategoriích dohromady na osmém!). Vzhledem k průběhu závodu a peripetiích předešlého dne jsem byl s umístěním docela spokojený.

Díky nově vytvořeným kategoriím a přílivu především dvounohých spastiků do naší kategorie, pokládám každé umístění do 8.místa za úspěch.

Aktuální světový žebříček UCI potvrzuje, že jsem se díky výsledkům z MS posunul na 2.místo!

Michal Stark

EP Slovensko - test před MS v Kanadě

EP Slovensko, foto V.Vodičková

EP Slovensko_foto V.VodičkováTak jako v loňském roce jsem si v rámci přípravných závodů zazávodil spolu s nejlepšími evropskými kadety na etapovém Mléčném závodě v Lounech.

Potěšil mě náš mini tým Dukly. Kluci si dokázali ve třech poradit s mnohem početnějšími týmy a Vakoč celkově zvítězil.

Já jsem se pral na opačném konci pelotonu. Výsledkově a pocitově jsem byl určitě spokojenější než vloni.


V polovině týdne jsem se rozjel na Lopatárně. A opět mě překvapilo jak rychle se dá ještě jezdit na kole. Jel jsem naprostou hranu, když se zrychlilo při spurtování na body. V tu chvíli se okolo mě zezadu přehnala rodina Raboňů a hranu ani jeden z Frantů určitě nejel…

Evropský pohár na Slovensku má již několik let tradiční podobu a to i v průběhu počasí. V sobotu je ve Vrátné u Těrchové pěkně a v neděli musí pršet…

Pořadatelé nám podobně jako na našem mistráku připravili ,,oživení“ závodu v podobě spojení tří kategorií. Tentokrát se jednalo i o spojení v hodnocení! Kategorii C2 jezdím já a jedná se především o jednonohé cyklisty. Podobná svou mírou postižení je i kategorie C1. Kategorie C3 je naopak trochu jinde. Přirovnal bych to snad k mým oblíbeným kadetům, které by absurdně spojili s juniory.

Naštěstí se na slovenském EP hodnotila časovka i silnice také do celkového hodnocení.

V sobotu jsem si na 11km časovce poradil se svými soupeři docela jednoznačně a zvítězil nad druhým v pořadí skoro o minutu. Přičemž jsem díky své šikovnosti musel během závodu nahazovat spadlý řetěz…

Nedělní silniční závod byl nejenom díky spojení kategorií velmi vyhecovaný. Snažili jsme se spolu s týmovými kolegy z naší reprezentace, kteří jezdí právě v kategorii C3, vymyslet účinnou taktiku na konkurenci. Během závodu jsem se několikrát marně pokoušel o únik a několikrát dojížděl po ataku soupeřů. Ve spurtu se mi podařilo vyvézt dalšího dvounožce po levé straně a vpravo měl v tu chvíli prostor náš týmový ,,Cavendish“ Tomáš Kvasnička. Skončil jsem nakonec o pověstnou galusku třetí, ale spokojený. Vyhráli jsme oba závody a já se mohl radovat z celkového triumfu.

Nejlepší závod sezóny zajel Míra Dongres a formu jako hrom má stále Radim Pavlík.

Michal Stark

Vítězství na Para EP v Německu a titul mistra republiky

EP Elzach, foto: V.Vodičková

Před třemi týdny jsem si docela jasně poradil se svými soupeři při chronometru v rámci Evropského poháru v německém Elzachu. Na náročné 18km dlouhé trati, s posledními čtyřmi kilometry do kopce, jsem druhému v pořadí vícemistru světa Tobiasovi Grafovi nadělil 1,45 minuty. Třetí v pořadí Marquez Victor Garrido z Venezuely dostal příděl skoro čtyřminutový! Velmi mě potěšilo, že jsem deklasoval i Španěla Maurice Ekharda, který mě připravil nedávno o bronz na Světovém poháru v Segovii.

Celkem logicky se projevil tento extrémní záběr během hladkého kritéria, které jsem absolvoval druhý den v centru města. V první polovině závodu jsem se pokoušel využít svých silových předpokladů a neustálým vysokým tempem a občasnými ataky jsem rozdrobil balík spojených kategorií C1 a C2. Bohužel jsem mírně zaváhal, když se přes nás přehnala skupina uprchlíků z nejméně postižených kategorií, které startovaly před námi. Dva z mých soupeřů se stačili pevně zahákovat. Já jsem s třímetrovým odstupem plápolal ještě tři kola a závod jsem dokončil individuální stíhačkou svých soků. Konečné třetí místo mě v kontextu formy neuspokojilo.

Výborně opět zajel Radim Pavlík, kategorie C5. Zvítězil v časovce a třetí dojel v silničním závodě. První stupně vítězů a hned ty nejvyšší si užil náš tandem Mára Moflar s Jirkou Chybou. Slušný výsledek zajel i Míra Dongres v časovce a Tomáš Kvasnička v hladkém kritériu. Oba v kategorii C3. Asi nejtěžší okamžiky své krátké kariéry si prožila jednonohá Terka Diepoldová při náročné časovce. Klobouk dolů!



Korektně se musím zmínit o tom, že jsem jednu časovku v uplynulém období nevyhrál. Odskočil jsem si do slovenského Hlučína na česko-slovenský mistrák a skončil jsem v juniorské kategorii hluboko mezi poraženými. Pro vaší ilustraci jsem od vítězné rychlobruslařky Martiny dostal více než dvě a půl minuty. To je na dvacetikilometrové časovce o parník…



Před třemi týdny jsem absolvoval po několika letech absence Mistrovství republiky. Tentokrát se jednalo o mezinárodní mistrovství, na kterém snad poprvé v historii startovali všichni handicapovaní cyklisté bez rozdílu postižení. Byl to nutný krok vzhledem ke sloučení kategorií podle UCI (Mezinárodní cyklistická unie).

Moje kategorie C2 (jednonozí cyklisté) závodila o jednu sadu medailí spolu s kategoriemi C1 a C3 (dvounozí cyklisté, většinou spastici). Vzhledem k počtu závodníků bylo toto rozhodnutí pořadatelů rozumným kompromisem. Nečekané bylo však ,,obohacení“ našeho sloučeného peletonu o dva mladé spastiky, kteří ještě před pár týdny závodili v kategorii C4 (mimo jiné v ní závodí i Jirka Bouška). Tímto krokem, ale i společným startem všech kategorií, včetně amatérské ligy Daba, dostal závod naprosto jiné parametry. Dvoukilometrový kopec v Drevníkách, hned po startu jasně rozdal karty. Na chvostu čelní skupiny, která se posléze ještě rozdrobila jsem zůstal z nejtěžších kategorií jen já a spolu se mnou věkem ještě junior Ivo Koblasa. Během celého závodu jsem jel víceméně svou hranu a mladý Ivo se držel na první pohled bez problémů. V cílovém dvoukilometrovém kopci se mi začal Koblasa citelně vzdalovat a já jsem zkusil zareagovat v krátkém narovnání. Soupeře jsem dojel a mírně nastoupil. Získal jsem odstup a domníval jsem se, že už je hotovo. K mému dalšímu překvapení Ivoš dostal v cílovém pásmu další pokyny od svého doprovodného vozidla a dokřičen mě opět skočil. Na to už jsem nebyl vůbec schopen reagovat a skončil na druhém místě…

V neděli mi nezbývalo nic jiného než se pokusit zmobilizovat síly a pokusit se o zisk mistrovského trikotu v časovce. Čekal nás klasický okruh v Pičíně, na kterém se před lety jezdíval Český pohár.

Do zvlněného, nelehkého terénu jsem odstartoval minutu před svým jasně nejsilnějším soupeřem Koblasou. Záhy jsem se dostal do patřičného rytmu a vlastně celý závod jsem předjížděl závodníky přede mnou startující. Na 14,1km dlouhé časovce jsem nakonec překonal Koblasu o necelou minutu a spravil si chuť po sobotním nezdaru.



Michal Stark

První letošní křest ohněm - Paralympijský Evropský pohár v silniční cyklistice ve francouzském Corréze

První letošní křest ohněm - Paralympijský Evropský pohár v silniční cyklistice ve francouzském Corréze

Do prvního porovnání se světovou špičkou jsem v letošním roce vstupoval s velkou nejistotou. Po dvouměsíční pauze, kdy jsem začátkem roku léčil nemocné průdušky, jsem se obával, že si ze mě mí soupeři udělají trhací kalendář.

V pátek jsme spolu s reprezentačním týmem tělesně a zrakově handicapovaných cyklistů dorazili po úmorné celodenní cestě do městečka Ville de Correze.

V sobotu jsme už startovali v pravděpodobně nejtěžším silničním závodě pro handicapované cyklisty v Evropě. Moje kategorie C2 (kategorie cyklistů s jednonohým pohonem) absolvovala 4 okruhy po 16,5km, což znamenalo především vyšlapat čtyřikrát do pětikilometrového stoupání, ve kterém se samozřejmě rozhodovalo.

Hned v prvním se odtrhla pětičlenná skupina, ve které kromě dvou závodníků kategorie C3 (dvounozí cyklisté, především spastici) byli se mnou i dva spolufavorité závodu – nejlepší světový vrchař Stéphen Bahier a paralympijský vítěz Laurent Thirionnet. V dalším kole atakovali podle očekávání dva dvounožci z C3 a s nimi bohužel i Francouz Bahier. Pokoušel jsem se ho ještě sjet, ale posléze jsem raději vyčkal na dalšího Francouze Thirioneta. Během závodu nás posléze dojel další výborný Francouz Lambert a nastala pro mě krušná část závodu.

Nástup stíhal nástup a já jsem jen čekal kdy už mi dojdou síly. Naštěstí mi úplně nedošlo

a před cílem jsme jen musel odolat výbornému spurtérovi, mistru světa z loňského roku Marquézovi, který do nás nečekaně přiletěl zezadu. Nakonec jsem byl s třetím místem za Behierem a Thirionetem velmi spokojen.

V neděli nás čekala časovka jednotlivců. K našemu zděšení na stejném okruhu, na kterém jsme absolvovali silniční závod. S pomocí našeho pilota tandemu Jirky George Chybiče (nejšikovnějšího člena repre) jsem vsadil na disk neuvěřitelný rozptyl pastorků a s tratí se nakonec solidně popasoval. Výsledkem bylo opět třetí místo, opět za vítězným Bahierem a pro změnu druhým Lambertem.

Ve velmi dobrém světle se ukázal i celý náš velmi omlazený repre mančaft. Asi největší progres od loňské sezóny učinil náš tandem s již zmiňovaným pilotem Chybou a zrakově handicapovaným Márou Moflarem. Jejich časovka už měla evropské parametry. Určitě se bude postupně zvedat i Radim Pavlík z kategorie C5 (nejméně postižení cyklisté). Asi největší radost mi činí, že se konečně objevil můj nástupce mezi jednonohými cyklisty.

Aleš Wasserbauer pomalu získává ostruhy a já snad konečně budu mít parťáka v boji s přesilou závodníků cyklistických velmocí.

V Jenči 25.5.2010
Michal Stark,
Reprezentační tým tělesně a zrakově postižených
Dukla Praha