Je tomu pár dní co skončilo silniční Mistrovství světa v paralympijské cyklistice. Dánské Roskilde, předměstí Kodaně, připravilo technicky zajímavé tratě, alespoň podle netu kupodivu s ne až tak jednoduchým profilem.
Vrátím se hlavně k výsledkům mé kategorie C2. V mé parádní disciplíně, časovce jednotlivců jsem očekával vítězství dvojnásobného mistra světa Itala Fabrizia Macchiho (mého velkého kamaráda). I když se letos musel několikrát spokojit "jen" se stupni vítězů (na EP ve Švýcarsku i díky mě), přesto jsem věřil v jeho triumf. Mistrem světa se stal nakonec Colin Lynch z Irska. Silově nesmírně vybavený můj dvounohý soupeř sice letos vyhrál časovku na úvodním SP v Kanadě a ve Španělsku skončil 2. V dalším průběhu sezóny šel ale výsledkově trochu dolů. 3.skončil fenomén letošní sezóny Španěl Eckhard. Prvních pět závodníků časovky v 36 sekundách, to už je velmi vyrovnaný závod!
Silniční závod byl zásadné ovlivněný hromadným pádem na začátku závodu. Některé cyklisty dokonce odvezla i sanitka. Z favoritů na pád doplatili oba Francouzi-Thirionet i Bahier, Španěl Garcia, Macchi a mistr světa Garrido z Venezuely. Jak podotkla moje upřímná žena - v tom pádu bys byl na sto procent také, protože bys jel v čelní skupině...
Ve spurtu zvítězil Alvaro Galvis z Kolumbie před Němcem Tobiasem Grafem a naprosto překvapivým Simonem Pricem z Velké Británie. Nikdy nelze u sportu obecně plánovat, ale určitě bych si troufal bojovat o nejčelnější příčky. Dostal-li jsem se letos do konečného spurtu,byl jsem vždy na bedně...
Radost mi udělali svými výkony kolegové z reprezentačního týmu-medailisti Ježura s Terkou. Smůlu si naplno vybral tandem Mářa s Georgem a Kvásek. Skvělé výkony předvedli i další čeští závodníci - Bouška a Vondráček.
MS je za mnou i když beze mě. Už mě to přebolelo. Teď je podstatné,abych se dostal co nejdříve na kolo a hlavně pěkně srostlý. Včera jsem byl na kontrole u našeho reprezentačního lékaře doktora Kryla. Především mě nechal pečlivě zrentgenovat. Dobrá zpráva je, že pahýl (zbytek levé nohy pod kyčlí, na který připínám protézu, respektive ho zasunuji do "kapsy" u sedla kola) není nikde zlomený a bolest musí prostě sama odeznít. Masivní pohmožděni,které jsem si způsobil během nehody může klidně ustupovat i šest týdnů! Na vysvětlenou-nemuzu stále chodit o protéze. Velmi dobře se však hojí lopatka.
Michal Stark, Jeneč
Žádné komentáře:
Okomentovat