Nebojte se...z cyklisty se nestává spisovatel pohádek, ale myslím, že pro povídání o mém cyklistickém kamarádovi je tento název příznačný. Renka Šindeláře jsem potkal opět po letech na Mistrovství republiky v Hustopečích. Nemá to moc daleko a tak si přijel zazávodit.
Renek je spasticky handicapován natolik, že si bez pomoci svých blízkých moc zcela běžných záležitostí sám neudělá. Docela obstojně chodí a neuvěřitelně skvěle jezdí na kole!Když někomu o Renkovi povídám (snad mě Renek nezabije),uvádím to tak, že Renka někdo posadí na kolo, ruce mu dá na řidítka, tretry do pedálů a Renek prostě jede...Skutečnost je podobná. Renek přehazuje jen díky elektronickému Shimanu, které měl snad jako první na světě a mnoha úpravám. Brzdí zády...
Kdysi, když byl u klasifikační komise, která rozhodovala o jeho kategorii, byl zařazen mezi tricyklisty (kolo se třemi koly pro lepší udržení stability). A milý Renek své zařazení odmítl a snad jako jediný paralympijský cyklista si požádal o těžší kategorii. Zdůvodnil to tím, že chce být cyklistou a né jezdit na tříkolce...Není to samozřejmě žádná ostuda a tricyklisté dosahují úžasných sportovních výkonů.
Renek, ale chce být frajerem v tom dobrém slova smyslu a raději se pere se svým handicapem na normálním silničním kole. Myslím, že kdybyste ho potkali na švihu, tak by mu většina z vás možná neuvisela ani v háku. Nedávno absolvoval čtyřiadvacetihodinový závod!
Jak naprosto odlišný přístup od některých jiných paralympijských cyklistů po celém světě, kteří přemýšlejí trochu odlišně - medaile za každou cenu...
Žádné komentáře:
Okomentovat