Blíží se konec jednonohých cyklistů?

Už pěknou řádku let se pohybuji v paralympijském pelotonu. Do roku 2010 se kategorie, ve které závodím označovala zkratkou LC3 a zásadními cyklisty této kategorie byli závodníci s nadkolenní amputací jedné dolní končetiny.Vždy bylo zřejmé, že není únosné, aby kategorií bylo neúměrně mnoho.Z tohoto důvodu bylo vymezení kategorie LC3 takové, aby v ní mohli závodit i cyklisté s handicapem, který je omezuje podobně jako nás jednonohé.
A tady začíná kámen úrazu, o kterém se chci zmínit. O tom, ve které kategorii bude handicapovaný sportovec soutěžit rozhoduje sbor klasifikátorů. Každý paralympijský sport má své klasifikační lékaře, kteří v některých případech doslova rozhodují o kariéře sportovce. Je-li handicap sportovce na hraně mezi dvěma kategoriemi, může být zařazení do kategorie s větším postižením alfou a omegou budoucích výsledků.
Právě od roku 2010 nastalo utažení opasků cyklistických kategorií. Sloučily se kategorie s tělesným a spastickým postižením a vzniklo 5 nových. Dovolím si tvrdit, že nejvíce na sloučení doplatili kategorie s nejtěžším postižením C1 a C2. Já díky svému jasnému handicapu mám tzv. klasifikaci na doživotí. Především u cyklistů se spastickým postižením však dochází k určitým posunům ve stavu postižení. Někomu se handicap zlepšuje, někomu zhoršuje. Proto někteří cyklisté postupují různými kategoriemi. V kategorii, kterou jezdím, C2 je přísun tzv. dvounohých cyklistů naprosto zřejmý. Poslední klasifikace před právě proběhlým dráhovým MS je toho důkazem. V mé kategorii bylo na startu každé z disciplín skoro polovina pole dvounohá. Což při pevném startu dráhových disciplin - 3km a především 1km je naprosto fatální. Rozjet těžký dráhový převod s jednou nohou, nebo dvěma a to už nemluvím o startu ze sedla (závodník je schopný se postavit do pedálů) je sakra rozdíl!
Já jsem ještě po loňském úrazu nebyl natolik v kondici, abych se mohl na únorovém MS prát o medaile, ale ke zlatu se nedostal ani loňský světový rekordman...vítězi se kupodivu stali dva dvounozí cyklisté...
Jak jsem se již zmínil cyklistika s handicapem nemůže být naprosto spravedlivá, ale měla by být o podobných handicapech a tudíž o podobných šancích.