 |
| EP Elzach, foto: V.Vodičková |
Před třemi týdny jsem si docela jasně poradil se svými soupeři při chronometru v rámci Evropského poháru v německém Elzachu. Na náročné 18km dlouhé trati, s posledními čtyřmi kilometry do kopce, jsem druhému v pořadí vícemistru světa Tobiasovi Grafovi nadělil 1,45 minuty. Třetí v pořadí Marquez Victor Garrido z Venezuely dostal příděl skoro čtyřminutový! Velmi mě potěšilo, že jsem deklasoval i Španěla Maurice Ekharda, který mě připravil nedávno o bronz na Světovém poháru v Segovii.
Celkem logicky se projevil tento extrémní záběr během hladkého kritéria, které jsem absolvoval druhý den v centru města. V první polovině závodu jsem se pokoušel využít svých silových předpokladů a neustálým vysokým tempem a občasnými ataky jsem rozdrobil balík spojených kategorií C1 a C2. Bohužel jsem mírně zaváhal, když se přes nás přehnala skupina uprchlíků z nejméně postižených kategorií, které startovaly před námi. Dva z mých soupeřů se stačili pevně zahákovat. Já jsem s třímetrovým odstupem plápolal ještě tři kola a závod jsem dokončil individuální stíhačkou svých soků. Konečné třetí místo mě v kontextu formy neuspokojilo.
Výborně opět zajel Radim Pavlík, kategorie C5. Zvítězil v časovce a třetí dojel v silničním závodě. První stupně vítězů a hned ty nejvyšší si užil náš tandem Mára Moflar s Jirkou Chybou. Slušný výsledek zajel i Míra Dongres v časovce a Tomáš Kvasnička v hladkém kritériu. Oba v kategorii C3. Asi nejtěžší okamžiky své krátké kariéry si prožila jednonohá Terka Diepoldová při náročné časovce. Klobouk dolů!
Korektně se musím zmínit o tom, že jsem jednu časovku v uplynulém období nevyhrál. Odskočil jsem si do slovenského Hlučína na česko-slovenský mistrák a skončil jsem v juniorské kategorii hluboko mezi poraženými. Pro vaší ilustraci jsem od vítězné rychlobruslařky Martiny dostal více než dvě a půl minuty. To je na dvacetikilometrové časovce o parník…
Před třemi týdny jsem absolvoval po několika letech absence Mistrovství republiky. Tentokrát se jednalo o mezinárodní mistrovství, na kterém snad poprvé v historii startovali všichni handicapovaní cyklisté bez rozdílu postižení. Byl to nutný krok vzhledem ke sloučení kategorií podle UCI (Mezinárodní cyklistická unie).
Moje kategorie C2 (jednonozí cyklisté) závodila o jednu sadu medailí spolu s kategoriemi C1 a C3 (dvounozí cyklisté, většinou spastici). Vzhledem k počtu závodníků bylo toto rozhodnutí pořadatelů rozumným kompromisem. Nečekané bylo však ,,obohacení“ našeho sloučeného peletonu o dva mladé spastiky, kteří ještě před pár týdny závodili v kategorii C4 (mimo jiné v ní závodí i Jirka Bouška). Tímto krokem, ale i společným startem všech kategorií, včetně amatérské ligy Daba, dostal závod naprosto jiné parametry. Dvoukilometrový kopec v Drevníkách, hned po startu jasně rozdal karty. Na chvostu čelní skupiny, která se posléze ještě rozdrobila jsem zůstal z nejtěžších kategorií jen já a spolu se mnou věkem ještě junior Ivo Koblasa. Během celého závodu jsem jel víceméně svou hranu a mladý Ivo se držel na první pohled bez problémů. V cílovém dvoukilometrovém kopci se mi začal Koblasa citelně vzdalovat a já jsem zkusil zareagovat v krátkém narovnání. Soupeře jsem dojel a mírně nastoupil. Získal jsem odstup a domníval jsem se, že už je hotovo. K mému dalšímu překvapení Ivoš dostal v cílovém pásmu další pokyny od svého doprovodného vozidla a dokřičen mě opět skočil. Na to už jsem nebyl vůbec schopen reagovat a skončil na druhém místě…
V neděli mi nezbývalo nic jiného než se pokusit zmobilizovat síly a pokusit se o zisk mistrovského trikotu v časovce. Čekal nás klasický okruh v Pičíně, na kterém se před lety jezdíval Český pohár.
Do zvlněného, nelehkého terénu jsem odstartoval minutu před svým jasně nejsilnějším soupeřem Koblasou. Záhy jsem se dostal do patřičného rytmu a vlastně celý závod jsem předjížděl závodníky přede mnou startující. Na 14,1km dlouhé časovce jsem nakonec překonal Koblasu o necelou minutu a spravil si chuť po sobotním nezdaru.
Michal Stark
Žádné komentáře:
Okomentovat