Nedělní "středočeskou ligu" UAC v Jedomělicích jsem absolvoval po několikaleté pomlce. A jako vždy když v této vesnici nedaleko Slaného nastoupím na start, tak prší. Tentokrát se pro mě závod nerozhodl ve stoupání, ale ve sjezdu...Připadalo mi, že se během prvního kola docela bez problémů držím v čelním balíku. Dokonce byl čas s některými cyklisty prohodit pár slov a Eugen Rašev mi jako vždy připomněl, že mám uvažovat o biopace (šišaté převodníky) :-). Spustil se déšť a my jsme se už blížili ke sjezdu. Já jsem si raději trochu více přibrzdil a okamžitě jsem se prosel na konec balíku. Jak jsem v dalších kolech zjistil, naprosto zbytečně. Na konci sjezdu už jsem očividně ztrácel a spolu s dalšími odpadlíky dojížděl čelo závodu dlouhé kilometry. S mírným zakyselením se podařilo. V cílovém kopci u hřbitova :-)se čelo závodu opět natáhlo, ale světe div se opět jsem ztratil v následujícím krátkém sjezdu. Jak se později ukázalo, jednalo se o definitivní ztrátu. Naštěstí se zformovala spolu se mnou čtyřčlenná skupinka, která pohltila postupně další odpadlíky. Srabácké sjezdy jsem si vyčítal celý závod, protože v dalších kolech jsem je jezdil bez problémů. Ačkoliv v posledním sjezdu před cílem, když jsem spatřil přistávat helikoptéru k některému z mladých cyklistů, který nezvládl ostrou točku...Jen doufám, že to chlapec nakonec přežil bez vážnější úhony.
Ve středu se vydávám na další křest ohněm do španělské Segovie na SP. Věřím, že Jedomělice byly dobrou přípravou.
Letošní EP v Elzachu se smíšenými pocity. Nezopakoval jsem ani v jednom ze závodů (časovka a silniční závod)vítězství z minulých dvou ročníků, ale...Letošní rok je vyjímečný - vče směřuji k jednomu vrcholu sezóny - Londýnu!
Proto nepovažuji dvě 4.místa za neúspěch a silnice, ve které jsem za sebou nechal i úřadujícího mistra světa Kolumbijce Alvara Galvise měla velmi dobré parametry.
Světový pohár ve španělské Segovii byl opět nesmírně náročným podnikem. Silniční závod s cílovým kopcem po dlažbě. Oproti Římu jsem se dokázal celý závod udržet ve špičce pelotonu. Je možné, že kdybych si najel lepší pozici pod kopcem, mohl jsem se umístit lépe - 9.místo v natažené lajně závodníků.
Časovka dopadla o poznání lépe a já jsem se dokázal doslova dopracovat na 6.pozici.
Mám pocit, že jsme na dobré cestě!
Nedělní "středočeskou ligu" UAC v Jedomělicích jsem absolvoval po několikaleté pomlce. A jako vždy když v této vesnici nedaleko Slaného nastoupím na start, tak prší. Tentokrát se pro mě závod nerozhodl ve stoupání, ale ve sjezdu...Připadalo mi, že se během prvního kola docela bez problémů držím v čelním balíku. Dokonce byl čas s některými cyklisty prohodit pár slov a Eugen Rašev mi jako vždy připomněl, že mám uvažovat o biopace (šišaté převodníky) :-). Spustil se déšť a my jsme se už blížili ke sjezdu. Já jsem si raději trochu více přibrzdil a okamžitě jsem se prosel na konec balíku. Jak jsem v dalších kolech zjistil, naprosto zbytečně. Na konci sjezdu už jsem očividně ztrácel a spolu s dalšími odpadlíky dojížděl čelo závodu dlouhé kilometry. S mírným zakyselením se podařilo. V cílovém kopci u hřbitova :-)se čelo závodu opět natáhlo, ale světe div se opět jsem ztratil v následujícím krátkém sjezdu. Jak se později ukázalo, jednalo se o definitivní ztrátu. Naštěstí se zformovala spolu se mnou čtyřčlenná skupinka, která pohltila postupně další odpadlíky. Srabácké sjezdy jsem si vyčítal celý závod, protože v dalších kolech jsem je jezdil bez problémů. Ačkoliv v posledním sjezdu před cílem, když jsem spatřil přistávat helikoptéru k některému z mladých cyklistů, který nezvládl ostrou točku...Jen doufám, že to chlapec nakonec přežil bez vážnější úhony.
Ve středu se vydávám na další křest ohněm do španělské Segovie na SP. Věřím, že Jedomělice byly dobrou přípravou.
