První letošní křest ohněm - Paralympijský Evropský pohár v silniční cyklistice ve francouzském Corréze

První letošní křest ohněm - Paralympijský Evropský pohár v silniční cyklistice ve francouzském Corréze

Do prvního porovnání se světovou špičkou jsem v letošním roce vstupoval s velkou nejistotou. Po dvouměsíční pauze, kdy jsem začátkem roku léčil nemocné průdušky, jsem se obával, že si ze mě mí soupeři udělají trhací kalendář.

V pátek jsme spolu s reprezentačním týmem tělesně a zrakově handicapovaných cyklistů dorazili po úmorné celodenní cestě do městečka Ville de Correze.

V sobotu jsme už startovali v pravděpodobně nejtěžším silničním závodě pro handicapované cyklisty v Evropě. Moje kategorie C2 (kategorie cyklistů s jednonohým pohonem) absolvovala 4 okruhy po 16,5km, což znamenalo především vyšlapat čtyřikrát do pětikilometrového stoupání, ve kterém se samozřejmě rozhodovalo.

Hned v prvním se odtrhla pětičlenná skupina, ve které kromě dvou závodníků kategorie C3 (dvounozí cyklisté, především spastici) byli se mnou i dva spolufavorité závodu – nejlepší světový vrchař Stéphen Bahier a paralympijský vítěz Laurent Thirionnet. V dalším kole atakovali podle očekávání dva dvounožci z C3 a s nimi bohužel i Francouz Bahier. Pokoušel jsem se ho ještě sjet, ale posléze jsem raději vyčkal na dalšího Francouze Thirioneta. Během závodu nás posléze dojel další výborný Francouz Lambert a nastala pro mě krušná část závodu.

Nástup stíhal nástup a já jsem jen čekal kdy už mi dojdou síly. Naštěstí mi úplně nedošlo

a před cílem jsme jen musel odolat výbornému spurtérovi, mistru světa z loňského roku Marquézovi, který do nás nečekaně přiletěl zezadu. Nakonec jsem byl s třetím místem za Behierem a Thirionetem velmi spokojen.

V neděli nás čekala časovka jednotlivců. K našemu zděšení na stejném okruhu, na kterém jsme absolvovali silniční závod. S pomocí našeho pilota tandemu Jirky George Chybiče (nejšikovnějšího člena repre) jsem vsadil na disk neuvěřitelný rozptyl pastorků a s tratí se nakonec solidně popasoval. Výsledkem bylo opět třetí místo, opět za vítězným Bahierem a pro změnu druhým Lambertem.

Ve velmi dobrém světle se ukázal i celý náš velmi omlazený repre mančaft. Asi největší progres od loňské sezóny učinil náš tandem s již zmiňovaným pilotem Chybou a zrakově handicapovaným Márou Moflarem. Jejich časovka už měla evropské parametry. Určitě se bude postupně zvedat i Radim Pavlík z kategorie C5 (nejméně postižení cyklisté). Asi největší radost mi činí, že se konečně objevil můj nástupce mezi jednonohými cyklisty.

Aleš Wasserbauer pomalu získává ostruhy a já snad konečně budu mít parťáka v boji s přesilou závodníků cyklistických velmocí.

V Jenči 25.5.2010
Michal Stark,
Reprezentační tým tělesně a zrakově postižených
Dukla Praha